Listopad 2011

2.díl - DARK SECRET Saga

25. listopadu 2011 v 12:27 | Kristina Haidingerová |  RHAPSODY of Fire

Rhapsody: 2.díl - DARK SECRET Saga


Symphony of Enchanted Lands II


(Symfonie Okouzlujících zemí II)

Algalord povstal z vlastních trosek, majestátnější a krásnější, než kdy dříve. I během dob překrásného a zaslouženého míru se ale tiše šeptá o tajemné hrozbě…

Mocní mágové a hrdinové prapůvodních válek Iras a Etherus ustanoví "Řád bílého draka", který postupně vyhledá šest ze sedmi černých knih, které po sobě zavražděný Nekron zanechal, aby se pojistil pro případ, že bude svržen zpět do pekel. Knihy jsou psány krví umučených andělů, a popisují proroctví "Temné Tajemství", dle kterého jednou povstane sedm nesmrtelných okřídlených démonů, kteří budou schopni otevřít brány pekla a Nekron bude znovuzrozen. Je jasné, že jeho msta by byla hrůzovládou ve jménu kosmického chaosu, hrůzovládou nepopsatelných následků. Sedmá kniha obsahuje právě návod k Nekronovu oživení. Anděl Erian byl jediný, kdo věděl (od bohů kosmického světla), jak vzkříšení zabránit, a svojí vlastní krví toto vepsal do "Bílé knihy". Sedm démonů kdysi andělé proměnili v kámen. V dobách "rudého měsíce", před téměř třemi tisíci let, kdy válečníci Temných zemí vítězili nad Severními zeměmi, tuto bílou knihu démoni našli v tajemných jeskyních Ainoru. Schovali ji kdesi v Temných zemích. Kde, to věděl jen Vankar, nejmocnější čaroděj Temných zemí. Řád bílého draka povolal své členy na nalezení obou knih. Iras Algor chtěl výpravu vést, ale neznal cestu do Temných zemí. Navzdory mnohému nesouhlasu byl tedy vyhledán Dargor, Pán stínů Temných hor… A tak tedy Iras Algor - vypravěč - čaroděj z Hor-Ladu, hrdina Khaas, bojovnice a princezna ze Země vodopádů Lothen, a král jeskynních Elfů Tarish, jsou pověřeni pod vedením Dargora dojít do Jeskyní Dar-Kunor v samotném Hargoru, kde, jak tvrdí Pán stínu, je Temná kniha ukryta.

Hrdinové se sejdou v zeleném Elgardu, kam se sjíždí i spousta dalších králů, elfů, trpaslíků a dračích pánů. Zde vzpomenou na umučeného hrdinu Arvalda, jeho princeznu Airin, a Ledového válečníka, a pomodlí se k mocnému čaroději Aresiusovi. Pak už se vydávají do Elorie, nádherné Země draků, kde objevují mnoho překrásných výjevů, poznávají spoustu roztodivných bytostí. Pak pokračují do Urienu, mytické Země bohů, ze které zbyly po poslední z pradávných válek jen trosky. Když dosáhnou věčných vodopádů na konci Elorie, slunce se začíná vytrácet. To dosáhli Šedých hor. Čaroděj Iras Algor má sen o boji anděla Eriana v šesti prvotních válkách. Kraj je tvořen skalami plnými nástrah, kterými je Dargor zatím bezpečně provází. Také se citelně ochladilo. Ve skalách se ukrývají Nekronovi dosud věrní vojáci Temné sekty. Skupina se jim zatím úspěšně vyhýbá, pomocí větrů Naira, Oriel a Tarna jsou jejich stopy vždy okamžitě zaváty. Dargor začíná mít těžké sny. Jednou se mu zjeví Vankar - učitel a otec, a vyčítá mu jeho zradu. Varuje ho, že má stále v žilách jeho krev, je napůl démon a vždy bude jedním z nich. Dargor přiznává, že ví, že za své prokletí zaplatí, ale přísahá mu válku až do konce svých dnů.

Potom už je Iras vede do hor Erinoru, jediného z legend lidem známého průchodu do plání Temných zemí.

Dorazili do Hargoru, země, kterou se odváží přelétnout pouze orli. Zcela se vymyká realitě, a je plná pachu smrti a ozvěn řevu démonů, toužících po mstě.

Elfí král Tarish se nabídl, že najde vstup do Dar Kunorských jeskyní. Věděl, že je to kdesi v černé ledové řece, která protéká mezi močály plnými hnusu. Král Tarish se do ní ponořil a zmizel. Když se po dvou dnech vrací, vítají ho jako hrdinu. Vchod do samotného Dar-Kunoru mu ukázali jeho bratři Elfové, kteří zde přebývají v jeskyních. Skupina se v podivné zemi naposledy pokouší usnout, před možná poslední výpravou v životě. Dar Kunor, jako by čekal, až pohltí jejich duše…

Triumph Or Agony


(Triumf nebo agónie)

Hrdinové si dopřávají posledních okamžiků výhledem do temné krajiny Hargoru. Moudrý čaroděj Iras vypráví…

Během první ze šesti prapůvodních válek proti silám temnoty, se zdejší divoké skály staly útočištěm pro plaché Elfy. Zemi pojmenovali Irith a vypadala jako ráj na zemi plný krás a pokladů. Jeden takový - zvláštní Smaragdový kámen vlastnil Naimur. Toho zajmul Atlon "pekelný" a dlouho jej mučil. Jeho bratr Loinir jej již nemohl zachránit, přišel o svoji zbraň, ale podařilo se mu zmocnit se kamene a uniknout. Z kamene si nechal vytesat nový meč. Během dalšího krvavého útoku Elfů pomocí tohoto meče hravě pomstil svého bratra. Cítil ale obrovskou sílu z tohoto ostří, a tak raději požádal čaroděje, aby ho prohlédli. Ti zjistili, že kámen byl nabit silou samotnými anděly a přikázali nebezpečný předmět schovat za Slonovinovou bránu. V dračím roce 9000, po šesté a poslední prapůvodní válce Nekron konečně pokořil Irith. Země zcela zchřadla a odumřela, vymizely vodopády a zvěř se vydala jinam. V centru osvojené nové Temné země, kterou pojmenoval Hargor pak nechal Nekron pod vedením čaroděje Vankara vystavět obrovský monument z kostí poražených Elfů a lidí - Dar Kunor.

Hrdinové dlouho bloudí skalnatým bludištěm připomínajícím pavučinu. Dargor, který tajně sní o lásce a novém životě, se začíná obávat, že ho žádné skutečné světlo nečeká. Je zpět v temnotách a vybavují se mu nejhrůznější detaily jeho dětství: noci bolesti, proudy krve, které pil, pekelné ohně, které miloval. Pak si vzpomene na Bojovníka ledu a znovu odpřisáhne boj proti Nekronovi. Souputník Khaas je schopen spatřit na jednom z kamenů neviditelnou kresbu šípů, které jim ukazují cestu. Proplazí se tak k rudé řece protékající mezi dvěma portály z lebek a kostí. Dále na velikém kameni objeví nápis: "Vkročte do krvavé propasti, nechte se vést Nekronovou temnou vůlí a nalezněte sílu v samotném jeho jméně." Čaroděj Iras zná Nekronskou abecedu a geometrii, a po vyslovení správných čísel zapsaných v Nekronově jméně se objeví neviditelné schody, které je zavedou mezi portály a do samotné brány smrti. Kosti lidí a elfů všude kolem. Je evidentní, že se zde i nadále konají obřady. Že Nekron má stále své vyznavače, kteří plánují jakkoli napomoci jeho vzkříšení. Tam Dargor dobře pozná Temnou knihu, o které mu Vankar tak často vyprávěl. Jakmile ji ale vezmou, začínají se ze země i stěn kolem ozývat skřeky. Umučení a popravení obyvatelé Irith se probouzejí ze smrti a derou se ven… Hrdinové se dají na útěk. Brzy ale stojí nad propastí mezi portály, a není čas luštit hádanky. Skočí tedy do hnilobné rudé řeky… Jen zázrakem se jim podaří dostat se až za portály a zpět do skal. Prchají, až zcela vyčerpaní dosáhnou Orinu, města šedých stěn. Po zasloužené očistě a odpočinku se vydávají na dlouhou pouť zpět do Elgardu, aby zde prozkoumali ukradenou Sedmou Černou Knihu…

The Frozen Tears Of Angels


(Zmrzlé slzy andělů)

Černá kniha odhalila nejen přesný postup Nekronova vskříšení, ale i vše, co svět čeká po něm. Důkazy z Dar-Kunoru nasvědčují tomu, že členové Temné sekty se opět šikují a skutečně připravují Nekronovo vzkříšení. Také je jisté, že Andělská Erianova kniha není pouze legendou, ale musí být nalezena, neboť je to jediná možnost, kterak Nekronovu vzkříšení zabránit. Iras, Dargor, Khaas, a Tarish se tedy vydávají do Ainoru, posledního města před Zemí ledové nicoty. Cestou krajinami zla je cítit přítomnost démonů, ale ani jeden si netroufne zaútočit na Dargora. Vědí, e se v pevnosti Ainoru nalézá Erianova Bílá kniha, ale také tisíce knih v její nejvyšší věži. Po dlouhém studování se dozvídají o místě zvaném Har-Kuun, kde se prý Nekron během prapůvodních válek ukrýval. Vychází najevo, že Erianova kniha se nalézá někde poblíž, za Černou branou, kde byl pokřtěný i samotný Dargor

The Cold Embrance Of Fear (A Dark Romantic Symphony)


(Ledové sevření strachu)

Po neuvěřitelně dlouhé pouti skrze Ledové země přicházejí hrdinové před Černou Bránu do pekla -Har-Kuun, když v tom uslyší nelidské vytí. První Nekronova armáda Temné sekty se už zformovala. Pak se celá krajina nadpřirozeně zdvihne a strhne je lavina. Iras je zraněn. Objeví se před nimi hora z čistého ledu. Za ní se hrozivě tyčí sedm černých věží a před nimi sedm zkamenělých démonů. Hrdinové vejdou do pevnosti a zde, pod pokřivenými křídly zkamenělého Černého draka, nalézají Erianovu Knihu andělů. Čaroděj Iras knihu otevře, ale v tu chvíli mu Elfí král Tarish položí nůž na krk a knihy se zmocní. Než uprchne, vrhnou se na něho Dargor a Khaas. Khaas je také zraněn a Tarish se znovu pokouší o útěk. Dargor ho však dostihne. Před smrtí Tarish z knihy vyrve listy a zničí je. Když se Iras znovu probere, ihned si žádá knihu, aby ji prohlédl. Irasovo celoživotní snažení je však nakonec úspěšné. Kniha je téměř neporušena, chybí pár kusů zadních listů. Zcela na pokraji vyčerpání a prochladnutí skupina dorazí do vesnice elfích skřítků Nairin na úpatí Bílých hor. Iras je brzy vyléčen zdejší medicínou a usedá k Erianově knize andělů…

From Chaos to Eternity


(Z chaosu do věčnosti)

Erianova kniha vydává své ukrutné tajemství…

Během poslední ze šesti prapůvodních válek docházelo k nejkrutějším bitvám a spousta nevinných duší včetně žen a dětí byla umučena. Mimo hrdinných osudů, které rozplakaly samotné anděly, se v knize dočítáme o zradě Černého drakaThanora, který vyzradil andělům místo Nekronova úkrytu. Když se toto Nekron dozvěděl, řádění netvorů otřáslo celou zemí. Pak, během svého drtivého vítězství se NekronThanora zmocnil a nechal ho krutě mučit. Byly mu vyňaty obě oči a po své popravě byl proměněn v kámen. Tak měl zůstat navěky nad osudovou Erianovou knihou v Har-Kuunu. Po skončení válek zbylí andělé vzali tyto oči a proměnily je v drahé kameny Aelin a Mornir, po té je věnovali Zemi. Ke konci knihy se hrdinové dočítají podrobnosti o Nekronově plánu vzkříšení. V den sedmého zatmění slunce (poslední ve století), zlé energie udržované Temnou sektou umožní sedmi démonům osvobodit se z kamenné podoby a otevřít opět brány pekel všem žíznícím nestvůrám. Jediná možnost, jak tomu zabránit je oživit v ten samý den Thanora - najít a vrátit mu jeho oči. Dargor a Khaas, dva nejsilnější hrdinové naleznou tyto kameny, ale stojí to Khaasův život a život Dargorova koně. Členů temné sekty přibývá. Také ochránci Matky země se ale srocují. Válečníci, Elfové, pánové draků, trpaslíci i draci samotní, všichni se stahují k pekelným branám, aby zabránili jakémukoli ďáblovu synu vniknout na zemi. Pak se mágové Iras a Etherus, společně s Dargorem a princeznou Lothen vydávají zpět do Har-Kuunu za černým drakem. Čas ale běží příliš rychle, a stín měsíce se dotkne sluneční korony.

Než stihli dorazit, temní andělé již otevřeli sedm černých bran a stvůry svádějí první bitvy o kusy Okouzlujících zemí. Lothen umírá. Dargor poháněn touhou po pomstě a mágové nabití energií z okolních bitev znovu vcházejí do pevnosti Har-Kuun a navracejí Thanorovi oči. Ze země se ozývá Nekronův řev. Temní andělé se vrhají proti Thanorovi, který otevírá zářící oči.

Členové Temné sekty v Ledových zemích prohrávají, jejich krev barví sníh… a černá s přicházejícím světlem.

Etherus, vrchní mág Řádu bílého draka zakázaným kouzlem zničil Korase, vůdce sedmi okřídlených démonů. Sám ale na následky tohoto činu umírá. Thanor postupně zničí všech šest zbývajících hlavních Okřídlených démonů. Pak přilétá do hlavní haly a promění se zpět v kámen. Po chvíli ticha se však jeho oči znovu rozzáří a zaměří se na Dargora.

Na místo známek ničení se však na zbroji Pána stínů objevují promítnuté znaky, poslední slova z Erianovy knihy:

"Já jsem Erianovo převtělení, jsem vyvolený zajít za samotný svět a vyzvat Nekronovu ďábelskou duši a jednou provždy zničit zdroj síly, která ho naplňuje."

Dargor, který to celou cestu tušil svůj osud, slyšel své jméno stále častěji od andělů větru a bouří, se tohoto strašného úkolu vždy děsil. Nakonec však přijímá a beze slov vchází do brány do absolutní černoty, kde umírá a vysvobozuje tak svoji duši.

Za Dargorem se portál zavře a zmizí.

Dargorova duše pak splývá s duchem anděla Eriana. Kombinací nejvyšších energií kosmu vzniká nová čistě božská forma života… a bůh kosmického světla opět dýchne na Zemi.

1.díl - EMERALD SWORD Saga

25. listopadu 2011 v 12:18 | Kristina Haidingerová |  RHAPSODY of Fire

Rhapsody: 1.díl - EMERALD SWORD Saga


Legendary Tales


(Legendární příběhy) V dávných dobách došlo k záplavě světa zlem, představovaným Temným pánem (Dark Lord). Ten velel obří armádě stvůr z bezedné propasti proti "Alianci" za účelem dobýt ve jménu Krona pevnostAlgalord, svatou citadelu "Okouzlujících zemí" (Enchanted Lands), kde je drženo prastaré tajemství o smaragdovém meči - mocné zbrani schopné zvrátit vývoj takovéto války. Svatá aliance vznikla na popud moudrých králů, kteří sjednotili své čtyři armády v jednu, nejmocnější všech dob. Pod vedením HaroldaStatečného se Alianci nakonec povedlo tehdy válku proti zlu vyhrát. Avšak nyní po časech míru se zlo vrací a Algalord je opět ohrožen.

Okouzlujícími zeměmi se opět prohání síly z bezedných propastí a z Temných zemí. Jsou vedeny krutým králem Akronem. Jedna část napadá okrajové oblasti a druhá pročesává Země chaosu. Mezitím se sešla rada králů v Algalordu (Harold III z Algordu, Argon IV z Elgardu a Eric, král Elnoru) a obnovila prastarou alianci, aby zastavili útok Temného krále. Dohledali také starověkou legendu o smaragdovém meči z "Velké knihy". Zněla prostě: Statečný bojovník s čistým srdcem má nalézt "Tři klíče moudrosti" a těmi otevřít slonovinovou bránu v Zemi chaosu (Land of Chaos). Za slonovinovou branou se má nacházet neznámé království, kde je možné smaragdový meč získat. Po poražení strážců bude moci se smaragdovým mečem v ruce vést tažení za spásu Okouzlujících zemí a celého světa. Mnoho hrdinů se již pokoušelo v minulosti smaragdový meč najít, žádný se však z cesty živý nevrátil. Rada se rozhodla, že to pro zoufalost situace zkusí ještě jednou - možná naposled. Král Harold vybral k tomuto úkolu silného Válečníka ze severních zemí - ledového bojovníka (Warior of the Nordic Lands-Warior of Ice), o kterém byl přesvědčen, že úkol splní. Ihned vyslal posla do vzdáleného Loregardu, aby ho přivedl za radou.

Bojovník ledu byl seznámen se svým úkolem a ihned se vydal na svoji osudovou pouť. Na cestě plní druhý úkol od rady, a vede část vojska z Irengardu do Algalordu, aby posílil Alianci.

A tak začala legenda. Všechna města svatých království posílají své vojáky do Algalordu, aby byla armáda Okouzlujících zemí připravena čelit hrozbě co nejdříve. Rada králů rozhodla zaútočit na zlo a Bojovník ledu byl pověřen velením části Aliance do doby, než své vojáky odevzdá v Ancelotu princi Arwaldovi, hrdinovi Středozemě, který zde byl napaden vojsky zla a nutně potřeboval posily. Pak měl odjet do nedalekého Elgardu, aby se setkal s čarodějem Aresiem. Od toho se měl dovědět bližší informace o tajemství Slonovinové brány a ten mu měl pomoci s hledáním tří klíčů moudrosti.

Při cestě do Ancelotu vstupuje Bojovník ledu do překrásného "Lesa jednorožců", kde mu je vnuknuta vize předchozí války se zlem a předchozí armády Aliance Okouzlujících zemí společně s utrpením, jež tehdy lidé prožívali, aby uchránili svět. Pak opouští tento nádherný les a vrací se zpět k vojsku. Do Ancelotu však dorazili pozdě. Město bylo téměř zničeno a tisíce obyvatel a jeho obránců bylo pobito. Bojovník ledu odevzdává Arwaldovi z Ancelotu, kterému se povedlo zkáze města uniknout, své vojsko a sám pokračuje do zeleného údolí Elgardu, aby se setkal s Aresiem a započal své hledání tří klíčů moudrosti. Věděl, že to bude dlouhá cesta plná překážek, a že bude muset čelit svému nejhlubšímu strachu, záhadám a dávným příšerám temnot. Ale až přijde jeho čas, "Země nesmrtelných" - nebe velkých hrdinů, bude jeho.

Myšlenky na tragický konec Ancelotu byly stále příliš živé a Bojovník ledu myslel také na pomstu. Večer před započetím výpravy za třemi klíči jezdí bojovník kolem Elgardu, aby zahnal tyto myšlenky a poslouchal písně elgardského lidu o legendárních bitvách proti Temnému králi. Elgardští vojáci a rytíři pak během večerních slavnostech přejí Bojovníkovi ledu hodně štěstí v hledání.

Symphony of Enchanted Lands


(Symfonie Okouzlujících zemí)

Hned další den vyrazil Bojovník ledu na cestu za prvním ze tří klíčů moudrosti. Musel pohledět do "Zrcadla vlastních hříchů" a překonat největší strach, který se v něm odrážel. Bojovníkledu se dokázal ubránit šílenství a získal první klíč společně se stopou k dalšímu.

Ta vedla do bažin v Zemích Chaosu, kde čekal mocný krvavý drak Tharos, strážce druhého klíče. Ledový bojovník svedl s Tharosem děsivou bitvu, ale nakonec draka porazil. Měl dokonce šanci zasadit mu smrtelnou ránu, ale místo toho ho ušetřil. Díky tomu bylo zlomeno kouzlo, kterým byl drak odsouzen zabíjet. Nyní, ušetřen, poznal, že Bojovníkledu je vyvolený a kouzlo pominulo. Tharos mu odevzdal druhý klíč moudrosti, poradil, kde najde třetí, a po dlouhých letech se konečně svobodně vznesl k oblakům.

Cesta vedla k jižním hranicím Země Chaosu s hlubokými lesy k mystickému oltáři držící tajemství Ikarenu. Ikaren byl údajně magický předmět schopný ukázat směr do Slonovinové brány. U oltáře si Bojovníkledu dlouho nevěděl rady. Když vše vypadalo beznadějně, náhodou mu oba klíče moudrosti vypadly na zem tak, že vytvořily symbol - právě onen Ikaren. Objekt byl vložen do štěrbiny v oltáři. Až druhý den brzy ráno se spustila hra světel. Pomocí očí kamenných draků a skrytých zrcadel ukázaly paprsky směr ke Slonovinové věži a vydaly poslední klíč moudrosti. Ukazovaly do tajného průchodu, kterým se Bojovníkledu s čarodějem Aresiusem dostali do starobylé síně před legendární Slonovinovou branou. S pomocí tří klíčů ji otevřeli a zjevila se jim krásná krajina plná života. A také stezka, která vedla, jak doufal Bojovníkledu, za Smaragdovým mečem. Cesta Bojovníka ledu zavedla do pouště, kde dříve umírali silní bojovníci na stejné cestě. Ve skalách slyšel jejich hlasy. Jejich duše se nyní přidaly k Bojovníkovi ledu v touze po vítězství a osvobození. Došel do bažinatých zemí plných nemrtvých stvůr. Ty ho napadly a málem byl ubit k smrti. Z ničeho nic se zjevil drak Tharos a vyvoleného zachránil. Tharos chtěl Bojovníkovi ledu splatit dluh a nabídl mu převoz až ke Smaragdovému meči. Na Tharosových křídlech míjí krajinu, temnou pustinu obklopenou mlhou a krvavě rudými řekami. Toto místo Tharos nazval "Pevností Bezedných Propastí" a poodhalil, že Smaragdový meč se nachází uvnitř hlídán pradávným strážcem.

Tharos s Bojovníkem ledu zamíří k nejvyšší věži a oba jsou napadeni okřídlenými černými bytostmi. Bojovník ledu se nechá shodit do věže, zatímco Tharos pokračuje v boji s letci. Bojovník pokračuje padacími dveřmi do ohromného sálu prosvíceného zelenou září Smaragdového meče. Jakmile se ho dotkne, zjeví se před ním nestvůra, která byla tak ošklivá, že ji nelze popsat. Byl to "Pradávný strážce". Boj byl ve věži zuřivý a strážce vítězil. Tharos prolétl střechou a napadl strážce tak, aby ho mohl Bojovník ledu rozseknout. Po strážcově skonánu se začala celá Pevnost rozpadat a zcela mizet. Tharos s Bojovníkem co nejrychleji odlétl.

Oba dolétli nazpět až k Okouzlujícím zemím. Tharos však byl během bitvy s prastarým strážcem smrtelně zraněn a začal umírat. Drak dal vyvolenému sbohem a naposledy roztáhl křídla, aby odlétl k "Temnému horizontu" do své domoviny v Dračí zemi v klidu skonat. Nicméně úkol je splněn. Bojovník ledu vlastní zářivý Smaragdový meč a pro Alianci Okouzlujících zemí vykřesal naději. Tato zpráva se rychle rozšířila a několik dní lidé oslavovali…

Dawn of Victory


(Úsvit vítězství)

Bojovník ledu se vrací do Ancelotu a cestou verbuje nové vojáky ochotné bojovat za budoucnost Okouzlujících zemí.

Když dorazil s novým vojskem ke Skalnaté hoře nad poničeným Ancelotem, byl již připraven střetnout se s armádou démonických rytířů vedených Dargorem, princem z Temných zemí (Prince of the Darklands) sloužícímu Akronovi (syn Necronův), který drtil poslední zbytky obrany města, které se bránilo pod velením prince Arwalda. Po velké bitvě byl Ancelot opět volný a Dargorova vojska zahnána na ústup. Bitva se však neobešla bez citelných ztrát. Kromě mnoha padlých byla během obléhání města démonickými rytíři unesena Airin, Arwaldova princezna, společně s tuctem rytířů, kteří ji bránili. Byli odvlečeni do Hargoru, pekelného města chaosu v Temných zemích a sídla temného pána Akrona. Bylo nemožné je dohnat.

Za několik dní dorazil k Ancelotu od Akrona posel. Ten vzkázal, že všechny zajaté napíchají na kůly, pokud Bojovník ledu neodevzdá Temnému pánovi Smaragdový meč. Arwald se tedy s Bojovníkem ledu vydal přímo do Hargoru za Akronem vyjednávat. V Hargoru je však jako první přivítaly hlavy ancelotských rytířů napíchané na kůly před branou.

Ve městě byli oba okamžitě zajati a krutě po několik dní mučeni. V bezvědomí byli odvlečeni do temné jeskyně a přikováni těžkými řetězy. Princezna Airin byla připoutána k oltáři. Do jeskyně vstoupil Akron se svými temnými rytíři a smál se, jak byl spokojený se snadným ziskem Smaragdového meče. Všichni přítomní démoni brutálně znásilnili princeznu Airin před zraky prince Arwalda a Bojovníka ledu. Událost to byla natolik strašná, že i Dargor odsoudil tento zvrhlý čin, přestože byl sám vychován temným čarodějem Vankarem z Helmu, Aresiovým úhlavním nepřítelem, a odešel z jeskyně.

Airin byla po strašlivém aktu shozena ze skály. Arwald byl po tom, co byl donucen dívat se na utrpení a smrt své princezny ponořen do kyseliny Sgralu, schopné korodovat i nejtvrdší ocel, Bojovník ledu měl takto skončit také, jenže Arwald (snad s pomocí bohů) dokázal těsně před svou smrtí stříknout kapky kyseliny směrem k rukám Bojovníka ledu, kterému rozleptaly řetězy, a hrdina byl schopen se osvobodit. Bojovník ledu se vyzbrojil kameny z jeskyně a poháněn spalujícím hněvem se vrhl na démonické rytíře. Aby unikl Akronovi a opětovnému zajetí, potopil se do podzemní řeky Aigor tekoucí jeskyněmi pod Hargorem a vyplaval daleko za tímto temným městem.

Bojovník ledu několik měsíců bloudil neznámými pustinami, než našel cestu zpět do Okouzlujících zemí, do svého milovaného údolí a Lesa jednorožců, kde se cítil po dlouhé době bezpečně a mohl se uklidnit. Temný pán Akron nyní vlastnil Smaragdový meč, který měl brzy přinést zkázu Okouzlujícím zemím.

Rain of a Thousand Flames


(Déšť tisíce plamenů)

Nad Okouzlujícími zeměmi se stahují temná mračna. Akron nyní vlastní Smaragdový meč a s jeho pomocí vítězí. Bojovník ledu se stále zotavuje v lese jednorožců a stále ho trýzní vzpomínky na Arwaldovu a Airininu ohavnou smrt.

Nakonec dorazil zpět do zeleného údolí v Elgardu a čaroděj Aresius se pokusil kouzly vyléčit hrdinovu bolest duše. Lidmi v Elgardu byl i přes ztrátu meče považován za hrdinu.

Nakonec Bojovník ledu díky Aresiově péči opět získal klid, ale brzy nejen jeho zaskočila nešťastná zpráva. Akronovi se totiž pomocí magické síly Smaragdového meče s použitím temných kouzel zvrhlého čaroděje Vankara povedlo spojit portálem tento svět se světem zatracených. V kryptě Světa duchů bylo dále provedeno několik temných rituálů a ze Světa zatracených byla do tohoto světa povolána Královna temných horizontů (Queen of the Dark Horizons), prastará služebnice boha temnoty Krona. Po tisíciletích je opět naživu a začala okamžitě pro Akrona budovat a vést armádu "živých mrtvých".

Jako první byla smetena v oceánu královská vlajková loď. Tři měsíce krvavých bitev pod "Deštěm tisíce plamenů", vedly k totální destrukci dvou jižních královských měst Elnor a Thorald, při jejichž obraně padl jejich král Erik. Drancování, znásilňování a mučení zachvátilo jih země a chystá se na samotný Algalord.

Power of the Dragonflame


(Síla dračího plamane)

V Algalordu se po tragických událostech posledních měsíců narychlo sešel Velký koncil a rozhodlo se o povolání všech hrdinů meče a všech bojeschopných do zbraně. Této improvizované armádě, největší všech dob, měl velet Bojovník ledu, který z hloubi duše přísahal pomstu Akronovi a jeho nohsledům za to, co provedli.

Ke střetnutí došlo brzy, neboť Akronova armáda démonů, armáda nemrtvých Královny temných horizontů a Pán stínů Dargor s rytíři smrti ihned po zničení Elnoru a Thoraldu zahájili pochod ku Algalordu, "městu Bohů". Do Algalordu tedy po tři měsíce pochodovala také armáda Mistrů meče a připravovala se na bitvu s Akronem, která měla rozhodnout o všem. Aresius je nabádal, aby byli připraveni čelit čemukoliv. Armáda démonů, nemrtvých, upírů, obřích červů a dalších odporných stvoření se blížila. K tomu měli nepřátelé Okouzlujících zemí výhodu v podobě Smaragdového meče, který dle proroctví měl moc zvrátit rovnováhu této bitvy na stranu jeho vlastníka.

Když před městem vypukla bitva, probil se Bojovník ledu až k Pánovi stínů Černých hor Dargorovi a svedl s ním souboj ve skalách. Dargor byl poražen a zůstal viset na skále. Bojovník ledu ho po dilematu mezi srdcem a rozumem vysvobodil. Dargor jeho kroku nerozuměl, ve Vankarově učení nic takového nepoznal a byl zmatený. Udeřil Bojovníka ledu a ten upadl do bezvědomí.

Když hrdina nabyl vědomí, zjistil, že bitva s Akronem nedopadla dobře a on i tisíce jeho spolubojovníků jsou nyní Akronovými zajatci. Algalord byl nyní bez obrany a jeho obyvatelům nezbylo už nic, než se modlit k "Ocelovým bohům" (Steelgods), aby jim dali sílu. Za další dva měsíce však padl i Algalord a vše vypadalo ztracené. Většina žen a dětí ve městě byla vyvražděna ve jménu Krona a z města zbyla jen hromada kamení. Bojovník ledu se pak stal hříčkou Akronova hněvu a byl krutě mučen, až přišel o obě dolní končetiny. Následně měl být popraven vhozením do "Acherských bažin", coby krmivo pro vodní hady a stvůry. Dargor, který se předtím odmítl podílet se na mučení, se nyní díval, jak Bojovník ledu trpí. Vlivem znechucení nad zvrhlostmi svého pána Akrona a zmatení z toho, že ho Bojovník ledu předtím ušetřil, si uvědomil, že Vankar mu celou dobu lhal. Nečekaně vytasil svůj meč a smrtelně zranil Královnu. Přitom nenávistně křičel Akronovo jméno a začal používat svou nejmocnější schopnost - vyvolání mocné síly Gargoyl, které zůstávaly doteď ve velkém množství ve své kamenné formě v temném Akronově městě Hargoru. Nyní Gargoyly obživly a letěly přímo ke svému pánovi na pomoc do Algalordu.

Akron přestal mučit Bojovníkaledu a tasil Smaragdový meč na Dargora a zaútočil. S ďábelským smíchem pak sdělil, že očekával, že ho dřív nebo později zradí, protože je démon jen napůl, že jeho matka je bohyně Gaia. Pak se chvástal, že jeho hlavu napíchne před brány zničeného Algalordu jako odstrašující příklad. Akronovi démoni se vrhli na Dargora, aby ho dorazili, ale tomu se díky energii, kterou ho zásobili Oceloví bohové a jeho matka, podařilo démony i přes zranění odrazit. Pak se sám vrhl přímo na Akrona a srazil ho na místo, kde Bojovníkledu čekal na smrt - nad krvavou bažinu. Bojovníkoviledu se přes ukrutné bolesti z mučení podařilo zmatenému Akronovi vzít Smaragdový meč a zasáhnout ho do pravého oka. Na zabití temného pána to však nestačilo, tak ho začal Bojovníkledu škrtit. Zakřičel na Dargora, aby spustil popravčí plošinu do hemžícího se jezera. Dargor si byl vědom, že toto bude jediné řešení, jak se zbavit Akrona a okamžitě spustil mechanismus. Plošina, na které ležel Bojovník ledu s Akronem, se spustila do bažiny, zatímco Bojovníkledu nadále škrtil a pomocí Smaragdového meče držel Akrona na plošině u sebe. Dargorovi poděkoval a byl společně s Akronem pohlcen zkaženou vodou a roztrhán.

A tento okamžik se stal také koncem armády démonů a nemrtvých. Oživlé majestátní Gargoyly konečně přiletěly z Hargorských věží a střetly se v bitvě s létavými démony i nemrtvými. Tímto došlo k naplnění starodávného proroctví o Smaragdovém meči. Vojáci, kteří byli zajati společně s Bojovníkemledu, se náhle ocitli svobodní a s požehnáním "Ocelových bohů poslední apokalypsy" (Steelgods of the Last Apocalypse), k nimž se před bitvou o Algalord modlili, opět vytasili meče a bojovali s nepřáteli Okouzlujících zemí. Do měsíce byli všichni démoni poraženi a začalo se slavit vítězství. DargorovyGargoyly ještě odklidily těla mrtvých démonů a vhodily je do portálů do pekel, kterými se do tohoto světa dostali. Pak pomocí magie světla některé z nich uzavřely. Zbylé pak na Dargorův příkaz hlídaly, aby se zlo již nikdy nemohlo do Okouzlujících zemí rozšířit.

Do poslední bitvy se zapojil i čaroděj Aresius, který se utkal se zkaženým mágem Vankarem a porazil ho i jeho temnou magii. Vankar byl celkem nepříjemně překvapen, že Dargor použil sílu Gargoyl zrovna proti svým "vlastním" démonům.

Zlo bylo poraženo, ale Smaragdový meč byl ztracen zrovna tak, jako jeho nálezce a hrdina této epochy, Bojovníkledu, jehož oběť si lidé navždy budou pamatovat. A na Dargora se také bude vzpomínat jako na hrdinu, který v sobě našel světlo "matky přírody" a "sílu draků", a který pak osobně vedl vojska Okouzlujících zemí v bitvě o zbytky Algalordu. Avšak po bitvě tento "Pán stínů z Černých hor", jak zněl jeho titul, zmizel neznámo kam. Zanedlouho začala také rekonstrukce města Algalord. Jeho novým symbolem se stala Dargorova Gargoyla.