Červenec 2009

Noví STRATOVARIUS

31. července 2009 v 15:05 | Kristina |  Recenze Hudba
Jen velmi málo skupin vydrží desetiletí ve stále stejné sestavě. Možná je to skutečně obtížné. Snad během vývoje lidských myslí dochází k rozdílům zákonitě. Stratovarius během patnácti let svého vývoje vyměnil již desítku osobností, některé se vytratily jen na čas. Před rokem ovšem kapelu opustil samotný zakladatel kapely, především skladatel, hlavní textař a výborný kytarista Timo Tolkki. Každý byl samozřejmě nejzvědavější na to, jak si s Tolkkiho strato-kudrlinkami poradí mladičký Matias Kupiainen. Zvládl to.
Při poslechu nového alba "Polaris" je po prvních tónech jasné, že jde o Stratovarius. Bohužel však nenabízí nic navíc, žádné poslechové či textové překvapení. Jistá stagnace byla slyšet už z alba "Stratovarius", které ze strato-průměru čnělo hlavně díky hardrockovému, výbornému pokusu Maniak Dance. Jakoby fascinace světem a kouzlo hudby bylo tatam. Texty se staly depresivnějšími a tématicky chudšími. Hymny o ochraně přírody, mateřství či vesmíru nahradilo více love songů a tuctových válečných balad. Budiž alespoň malou útěchou, že Stratovarius mají jedny z nejkrásnějších love songů na metalové scéně, a pozitivně laděných písní se nevzdali zcela.
Hlavní ale je, že takové fascinující sklatby, jako Infinity, Babylon, Eternity nebo Elements a skvělé hity jako Hunting High and Low, Kiss of judas nebo S.O.S. jsou tu stále, a je možné je slyšet i živě. Při živém vystoupení jsou Stratovarius bezchybní a báječní.

Noví NIGHTWISH

31. července 2009 v 15:04 | Kristina |  Recenze Hudba
Ti dopadli bohužel o podstatně nešťastněji. Že změna u zpěvu je při poslechu zcela zásadní, je prostě skutečnost, ke které měli Nightwish přistupovat s největším možným respektem. Už alespoň z úcty k dlouhodobým fanouškům měl Tuomas Holopainen vybrat takovou zpěvačku, která zvládne důležité oblíbené hity a zároveň bude schopna se pustit do nově plánované nenásilnější roviny zpěvu.
Existovali uctivači i mnozí odpůrci operního vokálu Tarji Turunen, faktem však je, že hudba Nightwish je od počátku pro takový hlas psána. Problém tedy nastal, když se skupina rozhodla pro zásadní zjemnění zpěvu, a při tom neupustila od své hudební pompéznosti. A jak to dopadlo? Co se alba týče, vyzní celkem přijatelně: hudba je absolutně bombastická a ryze Nightwishovská, zpěv hezký, ale padne jen díky silné podpoře ze strany basisty Maca Heitaly a (což je až úsměvné) díky všudypřítomným zadním operním vokálům.
Při koncertních vystoupeních se Nightwish nevzdávají takových "operních" hitů, jako Wishmaster či I Wish I Had An Angel, čímž je usměvavá Anette stavěna do nezáviděníhodné role "té, která to neuzpívá".
Fantoma opery od Nightwish živě už asi neuslyšíme, ale i takové hity jako Nemo, Wishmaster či Over The Hills and Far Away si poslechněte raději na živém vystoupení samotné Tarji. - její koncerty zatím stojí za to především kvůli těmto sklatbám...

Letní dovolená po Vizovicku - Masters of Rock 2009!

22. července 2009 v 11:06 | Kristina |  Recenze Hudba
Zdá se to až neuvěřitelné, ale už mám za sebou pátý ročník tohoto odvázaného festivalu.
Zážitky z těch několika dní ještě umocňuje fakt, že zde slavíme s manželem výročí samého začátku, letos se navíc zúčastnil i můj čerstvě osmnáctiletý bratr. Mezi moje letošní úlovky patří podpis, který Timo Kotipelto věnoval na naše společné fotografie z roku 2007 a pózička s Chrigelem, talentovaným hudebníkem a zpěvákem zkupiny Eluveitie.
Atmosféra byla úžasná a díky vlídnějšímu počasí se dalo zůstávat "na place" déle. Vizovické vedro se konalo spíše jen v neděli, v pátek k večeru nás naopak potrápilo chladno.
Z interpretů mne nejvíce zaujali právě Eluveitie, ale i Schandmaul, In Extremo(opět!), Korpiklaani ("we will be back every fuckin´year!"), velkým překvapením pro mne, jako veteránku byli Kreyson a k nim se z českých skupin přidali Interitus i Fleret. Veliké překvapení z trochu jiného soudku pro mne byli Keep of Kalesin, ráda jsem si zopakovala DeathStars a zvědavá jsem byla na Dragonforce (ach, kdepak jsou moji pohádkoví Rhapsody).
Z nostalgie jsem shlédla i pár songů Nightwish (v roce 2005 jsme je propásli, ale kvůli tomu jsme dnes spolu), ale zajímavých mi přišlo jen pár nových songů, ty starší postrádaly veškerý svůj náboj. Nadšení ze Stratovarius (první song Hunting High and Low mě málem srazil na kolena) rušilo to, že se svojí výškou jsem téměř neviděla...
Shrnuto a podtrženo: klasická "hlavní rocková legenda" sice (možná někomu) chyběla, ale i tak jsem přesvědčena, že se všem interpretům vesměs dařilo, a festival jako hudební událost doslova zazářil!
Ps.: zajímavé obrázky v rubrice "moje foto úlovky"